To, že kováři odedávna pečovali o ostatní, bereme jako běžný fakt. Neměl by však někdo pečovat o kováře a o to, co dělají?

Kouřem z uhlí jsem načichnul už v jinošských letech učení. V té době jsem tak nějak tušil, že se má budoucnost s kovem nějakým způsobem spojí. Dodnes mám v živé paměti, jak nás mistr Kunzfeld vyvezl z Olomouce na hrad Helfštýn, kde mě ohromila díla tvůrců z celého světa. Ta fantazie, ty možnosti tvarování, cit pro zpracování materiálu a vlastně vše, co v sobě kovaná díla ukrývají, navíc umocňovala atmosféra rozsáhlé středověké pevnosti tyčící se nad Moravskou bránou nedaleko Lipníka nad Bečvou.

Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že za pár let začnu v pozici kastelána celou tu nádheru spravovat.
A tak i přesto, že se mým hlavním posláním stala ochrana a péče o kulturní památku, společně s ní se mi dostalo té cti starat se o vše, co na Helfštýně souvisí s kovařinou.

Od roku 2010 se svými kolegy připravuji výstavy v hradní galerii zaměřené výhradně na prezentaci uměleckého zpracování kovu. S pomocí špičkových lektorů pravidelně pořádám pestrou paletu kovářských kurzů pro odborníky i širokou veřejnost. Mám na starost kurátorskou činnost podsbírky uměleckého kovářství Muzea Komenského v Přerově. S radostí si vybírám autory i týmy pro Kovářské fórum. Dost času a energie trávím přípravou katalogů a prací zodpovědného redaktora sborníku Hefaiston. Stejnojmennému mezinárodnímu setkání kovářů HEFAISTON vděčím za spoustu radosti, nových přátel, nepřeberné množství zážitků i zkušeností, co jsem za léta na postu hlavního organizátora stihnul posbírat.

A víte co? Přijeďte se na to raději podívat přímo na hrad Helfštýn.    

Jan Lauro